ADDITA

byť není tak bohatá a důležitá, jako Caesarea a severovýchodní provincie, má daleko k chudobě Tacity, nebo samostatnosti zničené Silvy. Místní sice městem nazývají všechny vesnice, které si opatřily palisádu, či jiné opevnění, pravda je ale taková, že skutečný statut města má na Additě pouze Sedm Věží a Skály. Najdete zde zástupce všech možných národů. Ve městech žije hned několik zámožných sigrietských rodin, zachovala se zde i dostatečná část podzemních prostor Glowyrů, kteří zde profitují hlavně na těžbě železa a jiných kovů (pravidelně se k „velké radosti“ Glowyrů zjevují zvěsti o nalezištích cenných kovů, či kamenů). Žádná z těchto zpráv sice nebyla potvrzena, nicméně vždy má za následek malé šílenství a vznik nových osad plných lidí snících o rychlém zbohatnutí. Jedná se taky o provincii s nejvyšší mírou tolerance ke způsobu života Marinheiros. U nejedné pobřežní vsi zde leží osada plná nedodělaných chatrčí obklopených odpadky. Ne, že by místním životní styl mořských kočovníků v ničem nevadil. Marinheiros rozhodně nepatří k nekonfliktním národům. Poslední místní Consulové a jejich úředníci spíš nikdy nebyli dostatečně rázní, aby sjednali pořádek, natož ho udrželi dlouhodobě. Proslýchá se dokonce, že poslední Consul (Rodvinus Tardus) i jeho pravá ruka byli sami napojeni na jednu z rozsáhlejších zločineckých organizací Císařství a mnozí z Marinheiros pro ně pracovali právě za to, že nad nimi a jejich rodinami držel ochrannou ruku. Kdo ale Rodvina znal, těžko si jej umí představit, jak řídí složku zločinecké organizace... Návštěvy lidu Pikkuvaki jsou zde taky běžné. Prostým důvodem je blízkost ostrova Yuurien, kde Pikkuvaki přebývají. Na rozdíl od jiných provincií ale místní drží malé lidi ve velké úctě.

V zemědělství převládá chov hovězího dobytka, prastan, drůbeže a skotu. Krom obilí a zeleniny jsou zde ve velkém pěstované grule. Řemeslníků je zde dostatek, ale nejsou tak dobře organizovaní do cechů, jako na severovýchodě.

Legie Addita je nyní ze všech císařských legií jediná kompletní. Důvodem je vzpomínka na řádění Jižanů a snaha nezanedbat obranu jižní hranice (je to logické zejména vzhledem k tomu, že odjinud cizí vojsko nikdy nepřiplulo). Muži jsou dobře cvičeni, není nouze o schopné velitele a vybavení. Navzdory nedávným velkým investicím do Císařské Stráže je rozšířené přesvědčení, že Legie Addita je nejlepším vojskem v celém Císařství. Navíc zde vzniká nová vojenská škola, které absolventi mají postupně obsazovat velitelské pozice ve všech ostatních legiích.

I místní Magická Akademie se těší skvělé pověsti. Nově i díky tomu, že se tamním mágům a učitelům podařilo zarazit nebezpečný útok neznámých sil,které mají zjevně původ v Hrobu Světa. Proslýchá se dokonce, že hlava Akademie – profesor Ilidan, má být jmenovaný do funkce ředitele nedávno vzniklé Císařské Akademie, jejíž součástí je jeho škola pro mladé mágy.

Zdejší obyvatelstvo se celkem živě zajímá o místní politiku. Nebylo to tak vždy a mnozí to připisují na vrub laxnímu přístupu posledních Consulů k domácím záležitostem (zejména jde o Rodvina Tarda, který měl do konce života pověst bonvivána, kterého pranic nezajímá správa provincie jemu svěřené. Politické dění v jiných částech Císařství ale Addiťany příliš nezajímá. Zpozorní, až ve chvíli, kdy se jich daná situace dotkne přímo a bezprostředně.

Addiťané přímo milují různé slavnosti a pádné důvody,proč něco slavit, najdou v čemkoliv. V této věci nejsou tak vypočítaví, jako obyvatelé Caesarei, kde slavnost je příležitostí k prosazování vlastní politiky a získávání nových stoupenců. Addita se prostě ráda baví. Nejdůležitějším svátkem je zde Den Císařství. Navzdrory tomu, že se to jeví jako projev loajality, skutečnost je taková, že se Den Císařství termínově shoduje se Saarelou (svátkem lidu Pikkuvaki), který si místní velmi oblíbili a mnoho jeho prvků od malého lidu převzali. V tento den je běžné potkat jak veselé koledníky malého lidu, tak rozjařené Addiťany. I ostatní společenské události si místní s velkou chutí užívají. Příkladem jsou i hostiny po pohřbu, kdy místo společného truchlení, vzpomínají pozůstalí na různé příhody ze života zemřelého – někdy i vysloveně komické, nebo pikantní. To je pro seriózní obyvatele Caesarei, nebo zachmuřené Taciťany úkaz tak nepřirozený, že dal vzniknout řčení „řehtat se jak v Additě na funuse...“ (nutno dotat, že toto přirovnání nepostrádá určitou přehnanost, protože pohřební obřad je na Additě událost stejně vážná a smutná, jako kdekoliv jinde.

Kult Světla Additu zatím jakoby opomíjel. V provincii nepůsobí tolik kněží, jako jinde (snad s výjimkou Silvy, kde vůbec nikdo z původních obyvatel nepřijal učení Kultu za své). Situace se ale mění a v Sedmi věžích poslední dobou z obchodních lodí vystupují misionáři Kultu, aby se vybrali do zvolené části provincie. Překvapivá byla nedávná informace o tom, že zástupce Kultu má být z vůle Císaře přítomen i na půdě Císařské Hrdinské Akademie. Dá se předpokládat, že pokud k tomu dojde, nesetká se to s pochopením ředitelů některých škol (třeba profesor Ilidan je pověstný svým postojem k mnoha informacím, které Kult šíří – a mezi mágy není zdaleka sám).