Kongh

Vzrůstem jsou celkově menší a zhruba o hlavu nižší než běžní lidé, existují i výjmky, ale nikdo si nepamatuje žádného Kongha, který by byl vyšší než šest stop. Jsou téměř celí zarostlí středně krátkou, tmavou srstí. Na dlaních, chodidlech a kolem očí, nosu i úst mají kůži holou. Žijí především v lesích a své domovy staví nejradši ve větvích stromů. Po Zkáze začali obyvatelé Císařství stavět více lodí, což zvýšilo těžbu dřeva natolik, že jsou Konghové často nuceni opustit les a žít blíž k městům Liberů. Žijí v tlupách, které se skládají z několika rodin vedených mužem, který může mít až dvě ženy. Jejich potrava je pestrá a na jejich jídelníčku se nezřídka objevuje i hmyz. Dříve mluvili vlastním jazykem, ale po Zkáze, kdy se z nich postupem času stali obyvatelé císařství, začali mladí Konghové používat i Liberštinu, coby úřední jazyk Císařství.

 

Konghové jsou známí pro svoji schopnost lovu a schopnost sestrojit účinné pasti. Pověsti o jejich lučištnickém umění a boji s dvěma dlouhými noži zná celé císařství. Nepohrdnou však ani skvěle vyváženou tyčí nebo kopím. Některí se dokonce zabývají magií, těch je ale poskromnu.

Při výběru oděvu se soustředí více na funkčnost než na vzhled. Jejich oděv z kůží jim umožňuje rychlý a tichý pohyb při lovu. Kůže, výrobky z kostí ulovených zvířat, vzácné rostliny a lesní plody rádi směňují s Libery za věci, kterých se jim v lese nedostává. Konghové si udržují svoji víru v jednoho Stvořitele a každý Kongh zná starou legendu o prvním z nich, který byl stvořen úderem blesku Stvořitele do kamene v němž bylo semínko. Kámen po úderu vybuchl a na místě, kde stál, leželo tělo prvního Kongha. Jmenoval se Son, ale říkalo se mu Son Kongh Gu, což v jazyce Konghů znamená Son - První Kongh. Na počest Stvořitele každý měsic přicházejí všichni členové tlup a rodin k jeho svatyni, která stojí v těsné blízkosti jejich domovů, a pokládají na její práh jídlo pro Stvořitele na znak vděky a úcty. Pro ostatní obyvatele Císařství je tento zvyk velice zvláštní a nejednou se stalo, že jídlo bylo přes noc ukradeno někým, kdo zjevně nebyl Stvořitel.

Konghové se snaží žít v míru s ostatními, ale mají v sobě zášť kvůli historii jejich připojení k Císaŕství, kvůli kácení jejich lesů pro dřevo na lodě a kradení jídel z jejich svatyní.

Konghové si váží pomoci druhých, ale zároveň si pamatují křivdu a dokážou nenávidět celé věky.

Kvůli tomu, že většina Konghů žila v hlubokých lesích ostrova Silva, který nedávno vylidnil nebezpečný plyn unikající z podzemí, zůstaly z kdysi velkého národa jen malé kolonie v jiných částech Leirinu. Po půl roce truchlení teď každá vesnice přeživších Konghů vysílá dvojice lovců, aby zjistili, co bylo příčinou oné tragédie. Těmto výpravám říkají San Ban a lovci se smí vrátit jedině když získají důležitý poznatek, který musí odevzdat Starším. zatím se žádný z Lovců nevrátil.