Lidé jsou zlí

Livia Fidelis se nikdy úplně nesmířila s tím, že ji samotnou i její věrné považuje císař Elerius za zrádce. Vždyť to je směšné, jak by oni, ti nejvěrnější, mohli zradit? Stále proto věřila, že bude moci vše objasnit, vysvětlit a uvést věci na pravou míru.

Rozhodla se k činu - k jednání přímému a rovnému tak, jak je to Via Directa vlastní. Na podzim roku 315 vyslala dvanáct pečlivě vybraných mužů do Aggeru. Výprava nesla dvě standarty - vlajku zobrazující černý meč a váhy na žlutém pozadí a poté vlajku bílou. Třetí, zobrazující legendární bytost Volpetingera, který se stal symbolem Fortis Ictus v minulých letech, s sebou výprava přirozeně nebrala. Císařství nyní jakýkoliv náznak čehokoliv co nekorespondovalo s absolutní vírou ve Světlo stíhalo.

Nejdůležitější věcí, kterou však s sebou výprava nesla, byl dopis. Listina určená přímo do rukou císaře, která shrnovala všechny informace sesbírané za poslední dva roky, ve kterou Livia Fidelis vkládala naděje, že by mohla dovést Císaře k prozření a přesvědčit ho o tom, že na císařském dvoře není vše v pořádku a v pozadí existuje někdo, kdo tahá aktivně a nepozorovaně za nitky. Pokud by však došlo k nejhoršímu - a Císař by odmítl poslouchat jejich naléhání - byl připraveni záložní plán. Dopis byl totiž zhotoven v mnoha kopiích a delegace byla připravena je roznést po hlavním městě. Pokud by došlo k nejhoršímu, musí naslouchat alespoň lid samotný. Však nejsou to právě oni, za které Fortis Ictus, předchůdci Via Directa, pokládali ve službě císařství své životy?

Po příchodu do hlavního města, byla celá delegace přijata vlažně a všichni na sobě cítili stovky párů podezřívavých očí. Některé z nich byly připraveny se ihned chopit zbraně a v mžiku je proklát mečem jen při náznaku nějakého podezřelého chování. Pro bývalé členy císařovy nejvěrnější a elitní jednotky se jednalo o nepředstavitelný pocit.

Audience u Eleria Gethy měla proběhnout ve dvou dnech, nicméně již po první návštěvě v císařském paláci bylo jasné, že vyjednávání nikam nepovede. Císař pevně trval na tom, aby Via Directa složila zbraně, vydala všechny dezertéry v čele s Livií Fidelis spravedlivému soudu a zanechala všech vojenských i nevojenských proticísařských aktivit. Skripta mluvící o spiknutí považoval za nic nedokazující, i když si je důkladně přečetl. Byl přesvědčen, že jde o práci mágů, kteří se snaží rozvrátit císařství a nenechal si to ničím vymluvit, ačkoliv v tvářích několika jeho rádců byly na okamžik vidět pochybnosti.

Bylo tedy potřeba přistoupit na plán číslo dvě. V noci se vydali dva muži po městě a roznesli kopie dopisů, které se měli stát otevřeným manifestem. V tu chvíli ještě nikdo nevěděl, do jakého neštěstí se Via Directa řítí…

 

Caesarea, Agger, podzim 315

“ Uhni! Nevidím! Co se tam děje? Kdo je na řadě?” vykřikoval malý chlapec a snažil se protáhnout skrz dav lidí seskupených na náměstí.

“Teď věší třetího...” odpověděl mu jiný, starší chlapec a tiše dodal:

“... pojď, něco ti ukážu ale musíš držet jazyk za zuby Eulio, to ti povídám!”

Euliovi se sice nelíbilo, že neuvidí popravu, ale zvědavost ho přiměla jeho kamaráda následovat. Claudius, jak se starší z chlapců jmenoval, ho odvedl do postranní uličky a začal šátrat v kapse.
“Todleto včera rozházeli po městě!” prohlásil vzrušeně zatímco z kapsy vytáhl zmačkaný papír popsaný textem.

“Já ale neumím moc dobře číst Claudie” natáhl smutně mladší Eulio.
“Já vím ty ňoumo, tak poslouchej. Normálně jsou tam jen nějaký kecy o nějakém spiknutí, nic zvláštního. Jenže! Když si přečteš jen první písmena, vidíš, takhle, na začátku každýho řádku tak ti to dá dohromady…”

“S…. M…. R…” louskal pomalu a se soustředěním Eulio.

“Smrt císaři!” vykřikl vzrušeně Claudius a vzápětí se kolem sebe strachy rozhlédl. Na rušné ulici chodilo mnoho lidí ale v uličce zrovna nikdo nebyl a všechna okna nad nimi byla zavřená.

“Je tam napsáno smrt císaři a jeden z těch bláznů dokonce zaútočil při ranní audienci na samotného Eleria. Vykřikoval u toho něco o tyranech a pokud je pravda, co se povídá, povedlo se mu ho dokonce škrábnout dýkou!” Claudius měl oči na vrch hlavy. “Takže to co celou dobu říkají Sigrieti z horního města je pravda, Fidelis chce svrhnout císaře stejně jako rebelové! A teď budou všichni viset!”

Eulio se díval zamyšleně. Na to aby rozuměl politice byl moc malý a tak nechápal, o čem Claudius mluví. Přišlo mu ale nepochopitelné, proč by někdo přál smrt tak dobrotivému, krásnému a hodnému císaři, jako byl právě Elerius Getha I. Dobrotivý. Lidé jsou zlí, pomyslel si.