Ozvěna Zkázy

* příběh stejnojmenného tábora z roku 2015

Chystal se Sněm za účelem zvolení nového zástupce konzula a příjemný začátek léta roku 312 na ostrově Grad rušili snad jen občasné rozbroje mezi kandidáty z řad maiorů. Ve chvíli kdy konzul do toho všeho ještě ohlásil, že se hodlá ženit, propukla všeobecná neřízená radost. Radovánky, které nezřídka kdy trvaly až do ranních hodin, však jednoho dne překazil sled událostí tak strašný a tajemný, že ještě dlouho po tom dělalo každému kronikáři problém tyto události zapsat pevnou rukou nerozklepanou strachem.

Když se soudce Dalmatius Lineus v noci probudil, chvíli poslouchal jak déšť padající z těžkých mraků klepe o střechu a přemýšlel, co mohlo narušit jeho jinak velmi pevný spánek. Odpovědi se mu dostalo ve chvíli, kdy se mohutné hřmění ozvalo podruhé. Skoro jako by se otřásla sama země a kdyby to Dalmatiovi nepřišlo jako nesmysl přísahal by, že slyší z dáli zvonit obří zvony. Ráno přišlo rychle a ukázalo se, že stoletá bouře není to jediné, co se v noci událo. Většina obyvatel města Sedm věží zmizela. Nebo to si alespoň ti, co zůstali, mysleli. Zanedlouho se ukázalo že pravda byla mnohem strašlivější - většina obyvatel, včetně konzula, byla znetvořena - nějakou strašlivou silou přeměněna na malé kamenné figurky studené jako led.

Vysvětlení, co se mohlo stát, nenabízel ani Profesor Ilidan, arcimág Magické Akademie Gradu, kterého v noci probudil náhlý závan neobvyklé magické energie. Ten ho přimělo vstát a učinit bezpečností opatření, díky kterým se podařilo zachránit před zkaměněním alespoň studenty Magické Akademie a několik obyvatel města. Nikdo jiný živý ve městě podle všeho nezbyl. Kromě soudce a studentů tu byl ještě Corvinus Dama - mág pracující na jakémsi výzkumu a za nedlouho se k přeživším měl přidat ještě Marcius Nepos, ztroskotaný námořník se zvláštním černým prstenem na levé ruce, který přinesl další znepokojivé zprávy. Tvrdil totiž, že kolem ostrova Grad se vytvořila nepřirozená neprostupná bouře jež činí jakýkoliv pokus o opuštění ostrova nemožným.

O den později však svitla naděje, že možná ještě není vše ztraceno. Ukázalo se totiž, že několik maiorů se před bouří schovalo do jednoho z opuštěných podzemních komplexů Magické Akademie a “kletba”, která by znich normálně udělala nelidské figurky, se jim naštěstí vyhla. Radost ze shledání však zničehonic přerušilo něco velmi zvláštního. Odnikud se ozval pronikavý zvuk zvonů. Obřích zvonů dunících všude kolem. Během toho, co se pomatení přeživší pokoušeli schovat nebo si zacpávali uši vyšlo najevo, že se stalo ještě něco. Z pitné vody ve studni se stala páchnoucí zelená břečka a jídlo pokryla modrozelená plíseň.  

Dalmatius si brzy všiml, že Corvinus Dama něco tají. Několikrát se potají setkal stím divným námořníkem a jednou nedopatřením odhalil, že u sebe nosí Čtverec. Čtverce, dle legendy vyřezané ze dřeva samotného Stromu života, byly odjakživa symbolem moci. Nosil ho sám konzul i několik přítomných maiorů. U někoho jako byl Corvinus Dama to však bylo něco krajně neobvyklého. Když se zvony ozvaly znovu a země spolu se vzduchem se vzápětí rozpálila jako kdyby pod ní někdo rozdělal obrovské ohniště, bylo jasné, že někdo musí začít konat. Profesor Ilidan se tedy pustil do nebezpečného a nejistéto experimentu jehož cílem bylo vytvořit magický lektvar, jež by byl schopen vrátit znetvořeným obyvatelům města jejich přirozenou podobu. V tuto dobu se také ukázalo, že Dalmatius měl se svým podezřením pravdu. Corvinus Dama vyšel s pravdou ven a představil to, co celou dobu tajil - Archu.  Jednalo se o dřevěnou bednu jež měla na svém víku devět míst na které přesně pasovali Čtverce. Nikdo, ani Profesor Ilidan, něco takového nikdy předtím neviděl ani o tom neslyšel, Corvinus Dama měl však k Arše a Čtvercům rozsáhlý soubor informací a svěřil se, že na výzkumu pracuje již rok. Došel prý k závěru, že uvnitř Archy se skrývá něco, co dokáže vnést světlo do problematiky Hrobu světa a tím pádem i podivné události, které se dějí zde. Byl přesvědčen, že tyto dvě věci spolu souvisí. Klíčem k otevření Archy jsou prý právě Čtverce, které se musí správně usadit do víka. Jedním dechem si tyto vzácné Čtverce od maiorů vyžádal a ti si vzali čas na rozmyšlení. Ještě ten den byl Corvinus Dama nalezen s rozpolcenou lebkou uprostřed náměstí.

Profesoru Ilidanovi a jeho studentům se mezitím podařil v rámci mezí velký úspěch, jelikož se jim povedlo namíchat lektvar, jež by měl dle všech dostupných informací sejmout “kletbu” těch hrozných figurek. Jediným problémem však bylo, že suroviny vystačili jen na dvě dávky. Bylo tedy možné vysvobodit jen jednu osobu. Nikoho nepřekvapilo na koho volba padla a všichni sní souhlasili.

Konzul Rodvinus Tardus vůbec nevypadal, jako že byl několik dní zmenšen do velikosti svého vlastního palce a hned co se vzpamatoval začal řídit běh událostí. Po seznámení se situací uvedl své vysvětlení: situaci mají na svědomí mágové a jejich experimenty s Corvinem Damou v čele. Někteří sním souhlasili, někteří ne, ale pravda se měla brzy ukázat.

Maioři spolu s Profesorem Ilidanem, stojícím na straně domněnek zesnulého Corvina Damy, totiž pokračovalo v pokusech s Archou a Čtverci a když se zvony ozvali dvakrát po sobě přesně ve chvíli, kdy se Archy dotkl sedmý a osmý ze Čtverců, bylo jasno. Hrůzný zvuk klekání opět doprovázela hrůza v podobě strašlivé zimy a hutné mrazivé tmy během slunečného dne. V tuto chvíli konzul vydal přímý zákaz jakéhokoliv zacházení s Archou a Čtverci a žádal o vydání věcí a jejich uschování mimo Magickou Akademii.  Když se zvony ozvali během dalšího dne ještě dvakrát a obyvatelé začali trpět halucinacemi a podivnými náladami, bylo jasné, že Profesor Ilidan ani studenti nehodlají poslechnout jeho vůli a rozhodl se situaci vyřešit pomocí síly.

Profesoru Ilidanovi nepomohlo apelovaní na to, že již má vše co potřebuje k otevření Archy a vyřešení jejich problémů. Stačí mu už prý jen poslední, devátý dílek hádanky - Čtverec, který měl u sebe právě konzul. Rodvinus Tardus však tomuto výkladu stále nevěřil a arcimága dal vsadit do vězení. Nevěděl však, že za mágy stojí daleko více lidí než si myslí. Kdyby to věděl, možná by pak nespal tak klidně a všiml by si, že mu v noci hbitá ruka ukradla z brašny to, co v tuto chvíli chtěl strážit ze všeho nejvíce. Když ho probudil další ohlušující zvuk zvonů, bylo už pozdě…

Kolem ohně stála skupina lidí a všichni sledovali, jak se víko Archy pomalu otevírá. Věřili, že to co v ní bude vyřeší všechny jejich problémy. Před jejich zraky se objevila velká skleněná báň v které plavalo několik věcí včetně něčeho co vypadalo jako list. V očích kolem se ale nezračil údiv - věděli, jak ta věc vypadá z dokumentů Corvina Damy. Jedinou otázkou bylo, co udělat teď. Jedna informace totiž mluvila o rozbití skleněné nádoby a druhý o rozlití, obě dvě informace však obsahovali strašlivý popis událostí, které nastanou, pokud se s touto věcí naloží špatně. Rozhodování jim paradoxně usnadnil sám konzul. Dusot nohou a zvuk tasených mečů jim totiž už nedával žádný prostor pro přemýšlení. Byl to hop nebo trop. Buď a nebo. Vzápětí někdo rychle nádobu vzal a její obsah se syčením rozlil kolem ohně.

Několik dalších vteřin trvalo celou věčnost a ticho, které nastalo bylo téměř ohlušující - a potom se věcí začali pomalu ale jistě vracet do zajetých kolejí. Mrazivá zima zmizela společně s úmorným vedrem, voda uvnitř studně se uzdravila a bouře pomalu odeznívala v dáli. Z kamenných figurek se opět stali dýchající bytosti, které se nyní objímali a plakali radostí ze shledání.

Tentokrát zvolili hrdinové správně a ačkoliv z neposlušnosti konzul později  vyvodil důsledky, musel tak uznat i on sám. Jednu otázku však uspokojivě nevyřešil nikdo: Kde je Marcius Nepos, trosečník jež plul na lodi o kterých nikdo nikde nenašel později žádný záznam, který nosil velký černý prsten a který tak urputně orodoval právě za rozbití nádoby již od samého začátku?

S touto otázkou skončila první kapitola světa Leirin a nikdo v tu chvíli nepochyboval, že mnoho dalších bude následovat.