Republikáni

Jako Republika je označováno společenství několika územních celků, které se připojili ke vzpouře generála Bravia Numonida a přihlásili se k odkazu Belethora Gaura. Oproti Císařství nedisponuje Republikánská armáda tolika vycvičenými a dobře vyzbrojenými muži, ale co postrádají ve výcviku a vybavení, doplňují svým odhodláním a urputností. Republika si zakládá na svobodě a možnosti zapojit se do jejího chodu pro všechny své občany, kteří dosáhli dospělosti a mají k dispozici alespoň základní majetek. Kromě legionářů Bravia Numonida, kteří přísahali na Cestu meče, se tak k Republikové armádě připojuje spousta mužů, kteří tento majetek touží získat. Senát se také snaží najímat už vyzbrojené žoldnéřské skupiny.

Struktura

Vojenská situace Republiky je velmi špatná, Císařská armáda nad ní má výhodu jak v počtu vojáků, tak ve výzbroji a to se projevuje také na výsledcích bitev. Armáda se skládá ze čtyř legií (1., 2., 3. a 7.), které se připojili k Braviu Numoniovi v jeho vzpouře a přísahali s ním na Cestu Meče. I když je však nazýváme legiemi, musíme vzít v potaz to, že ani jedna není v plném stavu a tak mají početní nevýhodu oproti legiím, které může do pole postavit Císař. Tyto čtyři legie doplňuje několik žoldnéřských společností, které jsou poměrně dobře vyzbrojené a mají i bojové zkušenosti. V poměrně velkém počtu se k armádě připojují také prostí občané, kteří nemají výcvik a často ani pořádnou výzbroj, ale toto nahrazují svým zápalem. Mezi těmito muži patří k nejoblíbenějším typům zbraní sekery, oštěpy, luky a praky. I když v boji muže proti muži oproti císařským zaostávají, většinou se jedná o výborné střelce. Zbroje vojáci využívají různorodé, často pouze takové, jaké našli doma případně získali během bojů jako kořist. Pravidelná armáda nosí bílé varkoče, často se znakem sovy, žoldnéři nosí alespoň bílé šerpy, aby byli v boji pro své spolubojovníky rozlišitelní.
Znakem republiky je totiž, jak známo, černá sova na bílém poli.

Základní jednotka v Republikové armádě je družina, ta se skládá z 10-20 mužů. Několik družin potom tvoří četu, z čet se skládá oddíl a z několika oddílů je složen pluk. Do bitvy pak vyráží expediční sbor, který je tvořen z pluků, pod velením jednoho nebo více Strategů. Expediční sbor se skládá tak, aby v něm byli zastoupeni jak legionáři, tak žoldnéři a vojáci, hlavně proto, aby se v případě porážky zamezilo příliš velkým ztrátám mezi zkušenými veterány. Toto se netýká Sedmé legie, která slouží přímo pod generálem Numoniem.

Motivace mužů bojujících za Republiku se liší takříkajíc kus od kusu. Muži z legií jsou přísežně oddáni Braviu Numoniovi, kterého považují za následníka Belethora Gaura, ale najdou se mezi nimi i takoví, kteří se o Republiku vůbec nezajímají. Žoldáky například motivuje finanční odměna, kterou mají s Republikou smluvenou a také podíl z kořisti, který dostávají. To však vede občas k loupení a plenění, které je sice tvrdě postihováno důstojníky, avšak jak praví lidové moudro, bez žalobce není soudce. Mezi prostými muži, kteří se k armádě připojují, je spousta idealistů, kteří věří tomu, že pokud Republika zvítězí, osvobodí se od nadvlády Císaře a budou o svých osudech moci rozhodovat sami. Velkým lákadlem je také slib stálého, a nutno dodat poměrně slušného, platu. Šance stát se hrdinou a zároveň při tom finančně zajistit rodinu láká do armády spoustu mladých lidí.

Podpora mágů, kteří používají své schopnosti ve prospěch armády je často rozhodující. Po uzavření Magických akademií se jich spousta připojila právě k Republice, která je přijala s otevřenou náručí. Jejich pomoc je proti silnějšímu nepříteli, který magii téměř nevyužívá, pro Republikovou armádu možná až životně důležitá. Momentálně nad spojenectvím s mágy však visí stín, jelikož místo slíbené pomoci s nedostatkem jídla došlo na Intactatě ke katastrofě a nedostatku potravy v Republice. Senát sestavil komisi, která měla incident vyšetřit, ta však byla rozpuštěna a případ byl pro svou složitost odložen, jelikož se nyní téměř veškeré Senátní jednání zabývají válkou.

V Senátu momentálně zasedá necelá padesátka senátorů, kteří pocházejí z různých míst Leirinu. Jejich rozhodování je v současné situaci těžkopádné, protože všichni se snaží prosazovat zájmy svých provincií, které se často ani nenacházejí pod nadvládou Republiky. Kromě senátorů, z nichž dva jsou zástupci mágů v senátu zasedají ještě tribunové legií, kteří jsou dva za každou legii. Senátu předsedá ve funkci Prima Marcus Laevius, bývalý úředník. Ve funkci Secundů jej potom doplňují Antereus Barro, vnuk slavného šermíře Tyberia, a Sigriet Petru Sylvan, hlava bohaté rodiny.

Desítka Strategů, které předsedá ve funkci Archistratega Bravius Numonis, rozhoduje o válečných operacích. Momentálně je Strategů však devět, neboť generál Claudius Grachus nebyl ještě po své smrti na Additě nahrazen. Strategové rozhodují o tom, jak dále vést válku, ale důležitá rozhodnutí konzultují se Senátem.

Aktuální stav

Senát sídlí ve městě Larium na Additě, stejně jako vrchní velitelství armády. O Additu se momentálně vedou nejtvrdší boje, i přes to, že po loňském vítězství má Císařství navrch. Silnou oporu má Republika také na Tacitě, kde je umístěna slabá Císařská posádka a tak se v hornaté krajině povstaleckým skupinám daří vést úspěšnou guerillovou válku. Velkým problémem je situace na Intactatě, kde mágové způsobili hladomor a tak velké množství uprchlíků proudí všemi směry. Po bitvě u města Sedm Věží a ústupu do Acoly se zbytek republikového Expedičního sboru ocitl v obklíčení a odkázán na pomoc Řádu Jarjesti. Plukovník legát Nistor Laventius nařídil své legii vytvořit blokádu města jak ze souše, tak na moři, aby nikdo nemohl uniknout z města a požadoval vydání Republikánských povstalců do rukou Císařství. Jarjesti však odmítli vydat byť jen jednoho a připravili se na dlouhé obléhání. Přestože se Republice ve válečném snažení moc nedaří, proražení námořní blokády Acoly Republikovým námořnictvem byla ukázková akce, jako z učebnice. Ve chvíli kdy Republika otevřela námořní cestu do Acoly, Laventius usoudil, že nemá cenu vyčkávat před branami a stáhl se zpět do Sedmi Věží.

Mezi Republikou a Jarjesti panuje poměrně křehké spojenectví, kdy Jarjestiové, ač se sami do války nezapojují, Republiku zásobují jídlem a tak zmírňují následky hladomoru na Intactatě a také pomáhají uprchlíkům z Intactaty přejít přes své území a dostat se na území ovládané Republikou.

Přesvědčení, cíle

Od chvíle kdy se v Leirinu začalo roku 314 bojovat Republika nezvítězila v žádné z větších bitev, ať už se jednalo o Bitvu o Díru, která byla nejspíše prvním větším konfliktem občanské války a nebo nedávné obléhání Sedmi věží, morálka vojska je však paradoxně na velmi dobré úrovni a každý dílčí úspěch ji posiluje. Ač utrpěli často těžké ztráty, vojáci Republiky zatím neztrácejí víru ve svůj sen. Sen o tom, že jednou budou moci osud Leirinu ovlivnit i prostí obyvatelé a nebude záviset jenom na vůli jednoho muže a Kultu, který jeho vůli prosazuje jako vůli Světla.

K náboženství přistupují v Republice poměrně tolerantně, oficiální vyznání neexistuje. S ohledem na vztahy s Císařstvím se však vyskytuje málo vyznavačů Světla, po Bitvě u Sedmi Věží přibylo věřících ve Staré.

Na území Republiky platí zákony, které zde platily za Císaře, protože Senát nemá momentálně energii na to vytvořit vlastní zákoník. Je vyhlášeno vojenské právo a na výkon práva dohlíží důstojníci ve funkcích Justiciárů. Nejvyšší Justiciár je ovšem funkce civilní, jedná se o jednoho ze Senátorů.